F.C. I.-Standard č. 293

AUSTRALSKÁ KELPIE

(Australian Kelpie)

ZEMĚ PŮVODU: Austrálie

DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 08.10.2012

POUŽITÍ: ovčácký pes

ZAŘAZENÍ PODLE F.C.I.: Skupina 1 ovčáčtí a pastevečtí psi

KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED: vzhledem k rozsáhlým oblastem země v australských státech Nového Jižního Walesu a Victorie, vzrostl počet ovcí tak dramaticky, že některé pastviny jsou více než dva miliony akrů velké a počítají přes čtvrt milionu ovcí. V oblastech rozsáhlých jako tyto, bylo pasení (původně prováděné odsouzenými) nemožné, a tak byly postaveny ploty s ostnatými dráty a ovce si mohly volně pobíhat. Ovšem proto pak bylo nezbytné mít psy, kteří by zvládli ovce na těchto velkých plochách. Pes musel být schopen práce v australských podmínkách, jako jsou teplo, nerovný terén, prašné bouře a obrovské vzdálenosti. Kelpie je schopna vykonávat práci několika mužů. Jsou to neúnavní pracovníci v nejteplejším a nejprašnějším podnebí. Stejně jako u mnoha jiných plemen, je sporný původ i kelpie. 

Toto původní australské plemeno dle dochovaných záznamů vzniklo tak, že zakladatelka, jež dostala jméno Kelpie, se natolik lišila od svých sourozenců povahou a stylem práce, až se ji její budoucí majitel rozhodl po dlouhém naléhání na chovatele vyměnit za koně. Až natolik  si cenil její výjimečnosti. Původ kelpií je i dnes díky zahraničním databázím dohledatelný a dá se říci, že synonymem "Adama a Evy" jsou u tohoto plemene dva páry. Prvním je právě fenka Kelpie a černý pes Moss, druhým pak byl černopálený pár - fenka Jenny a pes Brutus. U většiny českých kelpií se dají tito předci, s trochou trpělivosti, v zahraničních databázích dohledat. Tito čtyři psi dali svým potomkům do vínku soubor vlastností, díky kterým se záhy stali přeborníky místních trialů (soutěží v pasení), čímž přispěli k dalšímu rozšíření a popularizaci plemene u dalších farmářů. Ti dále upevňovali typické vlastnosti kelpie, kterých si lidé dodnes velmi cení. Jsou jimi vytrvalost, inteligence, kreativita, spolehlivost, schopnost učit se odezíráním a velmi silná vazba na majitele s nezdolnou touhou se mu zavděčit. Farmář neměl čas zabývat se individuálním výcvikem každého štěňátka a bylo jen na každém z nich, aby ukázalo své vlohy pro práci. K práci si pak nechával jen ty nejlepší z nich.